Zkušební doba: Co musíte vědět podle zákoníku práce?

Co je zkušební doba?

Zkušební doba je definována v zákoníku práce a umožňuje zaměstnavateli i zaměstnanci ověřit si vzájemnou vhodnost v praxi. Během zkušební doby může kterákoli ze stran ukončit pracovní poměr z jakéhokoli důvodu nebo i bez udání důvodu, a to s kratší výpovědní lhůtou. Zákoník práce stanoví maximální délku zkušební doby, která se liší podle typu pracovního poměru. U pracovního poměru na dobu neurčitou nebo na dobu určitou delší než 6 měsíců činí zkušební doba maximálně 3 měsíce. U pracovního poměru na dobu určitou kratší než 6 měsíců je zkušební doba maximálně 1 měsíc. Důležité je, že zkušební doba musí být sjednána písemně, a to nejpozději v den nástupu do práce. Pokud tato podmínka není splněna, zkušební doba není platná.

Maximální délka zkušební doby

Zkušební doba je něco jako testovací jízda na novém místě. Dává vám i zaměstnavateli čas zjistit, jestli vám práce sedne. Zákoník práce jasně říká, jak dlouho může zkušební doba trvat. Maximální délka zkušební doby je 3 měsíce. To je důležité vědět, abyste si ohlídali svá práva. Pozor, u vedoucích pozic může být zkušební doba delší, a to až 6 měsíců. Zákoník práce myslí i na situace, kdy podepíšete novou smlouvu na dobu určitou hned po sobě. V takovém případě nesmí součet zkušebních dob u jednoho zaměstnavatele přesáhnout 6 měsíců během 2 let.

Dohoda o zkušební době

Zkušební doba je institut pracovního práva upravený v zákoníku práce, konkrétně v § 31 až § 37. Umožňuje zaměstnavateli i zaměstnanci ověřit si během sjednané doby, zda je pro ně daný pracovní poměr vyhovující. Zaměstnavatel tak může posoudit, zda zaměstnanec splňuje jeho očekávání a požadavky na danou práci. Zaměstnanec má naopak možnost zjistit, zda mu pracovní podmínky, náplň práce a pracovní prostředí vyhovují. Důležité je, že zkušební doba musí být sjednána písemně, a to nejpozději v den nástupu do práce. V opačném případě se má za to, že sjednána nebyla. Zákoník práce stanoví maximální délku zkušební doby, která se liší v závislosti na délce sjednané doby trvání pracovního poměru. U pracovního poměru na dobu neurčitou nebo na dobu určitou delší než 6 měsíců činí zkušební doba nejvýše 3 měsíce. Kratší zkušební doba, a to maximálně 1 měsíc, je možná u pracovního poměru na dobu určitou, která je sjednána na dobu kratší než 6 měsíců. Během zkušební doby může dát jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec výpověď z pracovního poměru z jakéhokoliv důvodu nebo i bez udání důvodu. Výpovědní doba v tomto případě činí 15 dnů a začíná běžet dnem následujícím po doručení výpovědi druhé smluvní straně.

Výpověď v době zkušební

Zkušební doba je důležitým institutem pracovního práva, který umožňuje zaměstnavateli i zaměstnanci ověřit si vzájemnou spolupráci před uzavřením pracovního poměru na dobu neurčitou. Zákoník práce upravuje zkušební dobu v § 31 až § 34. Během zkušební doby může dát zaměstnanec i zaměstnavatel výpověď z kratších důvodů a bez udání důvodu. Výpovědní doba v době zkušební lhůty je 15 dnů. Výpověď musí být dána písemně a doručena druhé smluvní straně. Zaměstnanec ani zaměstnavatel nemusí ve výpovědi uvádět důvod, proč pracovní poměr ukončuje. Výjimkou je situace, kdy je dávána výpověď z důvodu diskriminace, v takovém případě je nutné důvod ve výpovědi uvést. V ostatních případech se výpověď s důvodem považuje za výpověď bez uvedení důvodu.

Zkušební doba dle zákoníku práce

Vlastnost	Popis
Maximální délka	Obecně 3 měsíce, u vedoucích pozic 6 měsíců
Možnost prodloužení	Ne, nelze prodloužit
Písemná forma	Ano, musí být sjednána písemně
Výpovědní doba v době zkušební	15 dní

Výpovědní lhůta

Výpovědní lhůta během zkušební doby se liší od lhůty platné po jejím uplynutí. Během zkušební doby může dát zaměstnanec i zaměstnavatel výpověď z jakéhokoli důvodu nebo i bez udání důvodu. Zákoník práce stanoví, že výpovědní lhůta během zkušební doby je 15 dnů. Tato lhůta běží od prvního dne následujícího po dni, kdy byla výpověď doručena druhé smluvní straně. Zaměstnavatel nesmí dát zaměstnanci výpověď v době prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti. Výjimku tvoří případy, kdy je zaměstnanec ve zkušební době a zároveň se jedná o důvod výpovědi ze strany zaměstnavatele dle § 52 písm. a) až g) zákoníku práce. To znamená například v případě, že zaměstnanec nesplňuje předpoklady stanovené pro výkon sjednané práce nebo byl-li pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody.

Zkrácení zkušební doby

Zkrácení zkušební doby není v zákoníku práce výslovně upraveno. Zákoník práce upravuje pouze možnost sjednání zkušební doby a její maximální délku. Zkušební doba slouží k ověření si schopností a dovedností zaměstnance a jeho vhodnosti pro danou práci. Zaměstnavatel i zaměstnanec mohou ve zkušební době ukončit pracovní poměr z jakéhokoliv důvodu nebo i bez udání důvodu. Zkrácení zkušební doby by tak bylo v rozporu s principem zákoníku práce, který chrání obě strany pracovního poměru. Pokud by zaměstnavatel chtěl zkrátit zkušební dobu, musel by se se zaměstnancem dohodnout na ukončení pracovního poměru ve zkušební době a následně s ním uzavřít novou pracovní smlouvu s kratší zkušební dobou.

Nemoc během zkušební doby

Zkušební doba je specifickým obdobím pracovního poměru, které přináší jisté odlišnosti i v případě nemoci. Pokud zaměstnanec onemocní během zkušební doby, vztahují se na něj stejná pravidla jako na ostatní zaměstnance. To znamená, že mu vzniká nárok na náhradu mzdy od zaměstnavatele po dobu prvních 14 kalendářních dnů nemoci, a to ve výši stanovené zákoníkem práce. Po uplynutí této doby mu náleží nemocenská od České správy sociálního zabezpečení. Důležité je pamatovat, že nemoc zaměstnance během zkušební doby neprodlužuje automaticky sjednanou zkušební dobu. Zaměstnavatel i zaměstnanec tak mají i přes nemoc stejné možnosti ukončení pracovního poměru ve zkušební době, a to z jakéhokoliv důvodu nebo bez udání důvodu. Výjimkou je situace, kdy by zaměstnavatel dal zaměstnanci výpověď z důvodu, pro který s ním nesmí rozvázat pracovní poměr ve zkušební době. Mezi tyto důvody patří například diskriminace, těhotenství nebo rodičovská dovolená. V takovém případě by byla výpověď neplatná. Je tedy zřejmé, že ačkoliv nemoc během zkušební doby nepřináší žádné zvláštní výhody, je důležité znát svá práva a povinnosti, aby nedošlo k nepříjemným překvapením.

Zkušební doba dává oběma stranám – jak zaměstnanci, tak zaměstnavateli – možnost vyzkoušet si, zda jim pracovní poměr vyhovuje. Zákoník práce upravuje zkušební dobu tak, aby byla spravedlivá a chránila obě strany.

Radomír Dvořák

Opakovaná zkušební doba

Zákoník práce nestanovuje možnost opakované zkušební doby u téhož zaměstnavatele. Pokud s vámi zaměstnavatel ukončí pracovní poměr ve zkušební době, nemůže vám při opětovném nástupu do stejné firmy nastavit další zkušební dobu. Zákoník práce to výslovně neumožňuje a opakovaná zkušební doba by odporovala jejímu účelu – tedy ověření si schopností a dovedností zaměstnance pro danou práci.

Zaměstnavatel s vámi ovšem může sjednat zkušební dobu u nové pracovní smlouvy, pokud nastupujete na jinou pozici nebo se podstatně liší náplň vaší práce. Například pokud jste pracovali jako asistentka a po roce se ucházíte o pozici projektové manažerky, může s vámi zaměstnavatel sjednat zkušební dobu i přesto, že jste u něj v minulosti již pracovali.

Je důležité si uvědomit, že zkušební doba musí být vždy sjednána písemně a to nejpozději v den nástupu do práce. V opačném případě se má za to, že zkušební doba sjednána nebyla.

Zkušební doba u dohody o provedení práce

Zkušební doba u dohody o provedení práce není upravena přímo v zákoníku práce. Zákoník práce se zkušební dobou zabývá pouze v souvislosti s pracovním poměrem. Dohoda o provedení práce je však specifickým typem pracovněprávního vztahu, který se od pracovního poměru v mnohém liší. Základní odlišností je, že u dohody o provedení práce není možné sjednat zkušební dobu tak, jak ji známe z pracovního poměru.

I přesto, že zákoník práce zkušební dobu u dohody o provedení práce výslovně nezakazuje, z jeho celkového pojetí a systematiky vyplývá, že zkušební doba není u tohoto typu dohody přípustná. Sjednání zkušební doby u dohody o provedení práce by bylo v rozporu s principem rovného zacházení se zaměstnanci a mohlo by být považováno za obcházení zákona.

Zkušební doba u dohody o pracovní činnosti

Zkušební doba je institut pracovního práva, který umožňuje zaměstnavateli i zaměstnanci ověřit si vzájemnou vhodnost v praxi. Zákoník práce v § 35 stanoví, že zkušební doba nesmí být delší než 3 měsíce po sobě jdoucí, a to ode dne, který byl sjednán jako den nástupu do práce. V případě dohody o pracovní činnosti je situace specifická. Zákoník práce výslovně nezakazuje sjednat zkušební dobu u dohody o pracovní činnosti. Nicméně, vzhledem k tomu, že dohoda o pracovní činnosti je uzavírána na kratší dobu a s menším rozsahem práce než pracovní poměr, je sjednání zkušební doby v praxi spíše výjimečné. Pokud se strany i přesto rozhodnou zkušební dobu sjednat, musí být dodrženy všechny podmínky stanovené zákoníkem práce pro zkušební dobu. To znamená, že zkušební doba musí být sjednána písemně, a to nejpozději v den, který byl sjednán jako den nástupu do práce. V opačném případě se má za to, že zkušební doba sjednána nebyla.

Užitečné tipy pro zaměstnance

Zkušební doba je důležitým institutem pracovního práva, který upravuje zákoník práce. Pro zaměstnance představuje zkušební doba období, během kterého se může seznámit s pracovním prostředím, kolegy a pracovními úkoly. Zaměstnavatel zase získává čas na to, aby zhodnotil, zda je zaměstnanec pro danou pozici vhodný. Během zkušební doby může jak zaměstnanec, tak i zaměstnavatel ukončit pracovní poměr z jakéhokoli důvodu nebo i bez udání důvodu. Výpovědní doba v době trvání zkušební doby je pak zkrácena na 15 dní a začíná běžet dnem následujícím po doručení výpovědi. Důležité je pamatovat na to, že zkušební doba musí být sjednána písemně, a to nejpozději v den nástupu do práce. V opačném případě se má za to, že sjednána nebyla. Zákoník práce dále stanoví maximální délku zkušební doby. Zkušební doba nesmí být delší než 3 měsíce, u vedoucích zaměstnanců pak 6 měsíců. Zkušební doba se nezapočítává do dovolené a neprodlužuje se ani v případě nemoci zaměstnance.

Užitečné tipy pro zaměstnavatele

Zkušební doba je skvělým nástrojem, jak se navzájem poznat – vy i váš nový zaměstnanec. Zákoník práce upravuje délku zkušební doby, která standardně činí 3 měsíce, ale v některých případech může být prodloužena až na 6 měsíců. Během zkušební doby je důležité věnovat pozornost adaptaci nového kolegy a poskytnout mu potřebnou podporu. Pravidelné hodnocení a zpětná vazba jsou klíčové pro oboustrannou spokojenost. Nezapomínejte, že i během zkušební doby se na zaměstnance vztahují všechna ustanovení zákoníku práce, včetně nároku na dovolenou. Pamatujte, že ukončení pracovního poměru ve zkušební době je možné z obou stran bez udání důvodu. Je ale důležité dodržet zákonem stanovenou písemnou formu a lhůtu 3 dnů. Zkušební doba je důležitým obdobím pro obě strany pracovního poměru. Dodržujte zákoník práce a věnujte dostatečnou pozornost vzájemné komunikaci a hodnocení. Jen tak můžete budovat pevné a dlouhodobé pracovní vztahy.