Společné jmění manželů: Na co si dát pozor před svatbou i po ní

Definice společného jmění manželů

Společné jmění manželů představuje specifický majetkový režim mezi manželi, který vzniká automaticky uzavřením manželství. Tento právní institut je zakotven v občanském zákoníku a tvoří základní pilíř majetkových vztahů mezi manželi. V podstatě jde o souhrn majetkových hodnot, práv a závazků, které manželé nabyli během trvání manželství, s výjimkou zákonem stanovených případů.

Do společného jmění manželů spadá veškerý majetek nabytý některým z manželů nebo oběma manželi společně za trvání manželství, včetně příjmů z pracovní činnosti, podnikání, sociálních dávek či výnosů z výlučného majetku. Součástí jsou také dluhy převzaté za trvání manželství, pokud se netýkají majetku náležejícího výhradně jednomu z manželů v rozsahu přesahujícím zisk z tohoto majetku, nebo pokud je nepřevzal jeden z manželů bez souhlasu druhého.

Ze společného jmění jsou naopak vyloučeny věci získané dědictvím nebo darem, věci sloužící osobní potřebě jednoho z manželů, náhrady nemajetkové újmy na přirozených právech manžela a to, co jeden z manželů nabyl před uzavřením manželství. Důležitým aspektem je také možnost modifikace rozsahu společného jmění prostřednictvím předmanželské smlouvy nebo smlouvy uzavřené během manželství.

Manželé mají při správě společného jmění rovnocenné postavení a mohou jej užívat, spravovat a nakládat s ním. Při běžných záležitostech může jednat každý z manželů samostatně, ale v případě významných rozhodnutí je nutný souhlas obou manželů. To se týká zejména prodeje nemovitostí, uzavírání úvěrových smluv nebo například zakládání podnikatelských subjektů.

Společné jmění manželů plní několik důležitých funkcí. Především zajišťuje ekonomickou jednotu rodiny a vytváří materiální základnu pro fungování manželství. Zároveň poskytuje určitou míru právní jistoty a ochrany oběma manželům, zejména v případě zániku manželství nebo při vypořádání majetku.

V praxi je důležité si uvědomit, že společné jmění manželů neznamená automaticky poloviční vlastnictví každého z manželů k jednotlivým věcem. Jde spíše o nedílné spoluvlastnictví, kde každý z manželů má právo k celé věci, které je omezeno stejným právem druhého manžela. Při zániku společného jmění manželů se pak provádí vypořádání, při kterém se určují konkrétní podíly na majetku.

Právní úprava společného jmění manželů také pamatuje na situace, kdy je třeba chránit zájmy jednoho z manželů nebo třetích osob. Proto existuje možnost zúžení či rozšíření rozsahu společného jmění, případně jeho úplného zrušení za trvání manželství, a to buď dohodou manželů, nebo rozhodnutím soudu.

Vznik SJM uzavřením manželství

Společné jmění manželů vzniká ze zákona okamžikem uzavření manželství, pokud není zákonem stanoveno jinak. Jedná se o majetkové společenství mezi manželi, které představuje specifickou formu spoluvlastnictví. Toto společenství vzniká automaticky a není potřeba žádného dalšího právního úkonu či smlouvy. V okamžiku, kdy snoubenci vysloví své ano před oddávajícím, stávají se nejen manželi, ale také vzniká jejich majetkové společenství.

Společné jmění manželů zahrnuje veškerý majetek a závazky, které některý z manželů nabyl během trvání manželství, s výjimkou těch, které jsou ze zákona vyloučeny. Do společného jmění spadá zejména příjem z pracovní činnosti obou manželů, příjmy z podnikání, výnosy z majetku náležejícího do společného jmění, ale i dary či dědictví, pokud dárce či zůstavitel výslovně neurčil, že má připadnout pouze jednomu z manželů.

Manželé se stávají solidárními vlastníky majetku ve společném jmění, což znamená, že každý z nich je vlastníkem celé věci a má právo ji užívat s ohledem na potřeby druhého manžela a rodiny. Toto uspořádání přináší řadu výhod, například při společném hospodaření či zajištění potřeb rodiny, ale může také přinášet určitá úskalí v případě neshod mezi manželi.

Je důležité si uvědomit, že vznikem společného jmění manželů nezaniká výlučné vlastnictví majetku, který každý z manželů nabyl před uzavřením manželství. Tento majetek zůstává ve výlučném vlastnictví toho manžela, který jej vlastnil před svatbou. Stejně tak do společného jmění nespadá majetek získaný dědictvím či darem, pokud dárce či zůstavitel výslovně určil, že má připadnout pouze jednomu z manželů.

Manželé mohou před uzavřením manželství nebo kdykoliv během něj upravit rozsah společného jmění odlišně od zákonné úpravy, a to formou notářského zápisu. Mohou se například dohodnout na jeho zúžení či rozšíření, nebo dokonce na jeho úplném oddělení. Taková úprava však nesmí svými důsledky vyloučit schopnost manžela zabezpečit rodinu.

Vznik společného jmění manželů má významné právní důsledky pro oba manžele. Oba jsou povinni přispívat na potřeby rodiny a domácnosti, a to podle svých osobních a majetkových možností. Společné jmění také chrání oba manžele v případě, že by jeden z nich chtěl nakládat s majetkem způsobem, který by mohl poškodit zájmy rodiny nebo druhého manžela. K takovým právním jednáním je totiž potřeba souhlasu obou manželů.

Při správě společného jmění platí, že běžné záležitosti může vyřizovat každý z manželů samostatně, ale v případě významných rozhodnutí týkajících se společného majetku je třeba souhlasu obou manželů. To platí zejména při nakládání s nemovitostmi, zakládání či rušení společností nebo při poskytování darů z majetku ve společném jmění.

Majetek patřící do SJM

Do společného jmění manželů spadá veškerý majetek, který manželé nabyli během trvání manželství, s výjimkou specifických případů stanovených zákonem. Jedná se především o majetek získaný za společné finanční prostředky, dary určené oběma manželům či dědictví, které bylo odkázáno společně oběma manželům. Součástí SJM jsou také příjmy z pracovní činnosti obou manželů, včetně mzdy, platu, odměn z dohod či podnikatelské činnosti. Důležitou součástí jsou také zisky z podnikání, které bylo započato během manželství.

Do společného jmění manželů patří rovněž nemovitosti pořízené za trvání manželství, a to i v případě, že je v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník pouze jeden z manželů. Totéž platí pro movité věci jako automobily, vybavení domácnosti či elektroniku. Společné jmění zahrnuje také finanční prostředky na bankovních účtech, cenné papíry, podíly v obchodních společnostech získané za trvání manželství a výnosy z investic realizovaných ze společných prostředků.

Významnou součástí SJM jsou také závazky, které vznikly během manželství. Jedná se například o hypoteční úvěry, spotřebitelské půjčky či leasingové smlouvy. Tyto závazky jsou společné bez ohledu na to, který z manželů smlouvu podepsal, pokud byly učiněny se souhlasem druhého manžela a v rámci běžného hospodaření rodiny. Výjimku tvoří závazky přesahující míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které druhý manžel nepodepsal.

Součástí společného jmění jsou také přírůstky a výnosy z majetku náležejícího do SJM. Například úroky z bankovních vkladů, nájemné z pronájmu společné nemovitosti či dividendy z akcií pořízených za trvání manželství. Do SJM patří také pojistná plnění z pojistných smluv uzavřených během manželství, pokud se týkají společného majetku.

Důležité je si uvědomit, že do SJM spadá i majetek pořízený na splátky, pokud byla kupní smlouva uzavřena za trvání manželství. To platí i v případě, že splátky pokračují i po rozvodu manželství. Součástí společného jmění jsou také věci sloužící k výkonu povolání jednoho z manželů, pokud byly pořízeny ze společných prostředků. Výjimku tvoří věci zanedbatelné hodnoty a věci osobní potřeby.

Do SJM patří také práva duševního vlastnictví vzniklá za trvání manželství, včetně autorských práv a práv průmyslového vlastnictví, pokud mají majetkovou hodnotu. Společné jmění zahrnuje i členská práva a povinnosti v družstvech či jiných právnických osobách, pokud členství vzniklo za trvání manželství. V případě podnikání jednoho z manželů jsou součástí SJM také obchodní podíly a zisky z podnikatelské činnosti, pokud není upraveno jinak předmanželskou smlouvou.

Výluky ze společného jmění manželů

Do společného jmění manželů nepatří veškerý majetek, který manželé vlastní. Zákon jasně vymezuje určité výluky, které zůstávají ve výlučném vlastnictví jednotlivých manželů. Mezi základní výluky ze společného jmění patří především majetek, který jeden z manželů nabyl před uzavřením manželství. Tento majetek zůstává nadále ve výlučném vlastnictví toho manžela, který jej vlastnil již před svatbou.

Další významnou výlukou jsou věci sloužící osobní potřebě jednoho z manželů. Jedná se například o oblečení, kosmetiku, sportovní vybavení či osobní šperky. Hodnota těchto věcí není rozhodující, klíčové je jejich určení k osobnímu užívání konkrétním manželem. Do této kategorie spadají také zdravotní pomůcky či kompenzační prostředky, které jeden z manželů nezbytně potřebuje.

Majetek získaný dědictvím nebo darem je rovněž vyloučen ze společného jmění manželů. Pokud tedy jeden z manželů zdědí nemovitost po svých rodičích nebo dostane dar od příbuzných či přátel, tento majetek se nestává součástí společného jmění. To platí i v případě, že k nabytí takového majetku došlo během trvání manželství. Výjimkou je situace, kdy dárce nebo zůstavitel výslovně projevil vůli, aby darovaný či zděděný majetek do společného jmění manželů patřil.

Náhrada nemajetkové újmy na přirozených právech jednoho z manželů také nespadá do společného jmění. Jedná se například o bolestné či náhradu za ztížení společenského uplatnění. Stejně tak majetkové satisfakce související s újmou na přirozených právech zůstávají ve výlučném vlastnictví dotčeného manžela.

Ze společného jmění jsou vyloučeny také věci, které podle své povahy slouží k výkonu povolání pouze jednoho z manželů. Může jít například o pracovní nástroje, speciální vybavení či profesní literaturu. Důležité je, že tyto věci musí skutečně sloužit k výkonu povolání, nikoliv jen k zájmové činnosti.

Významnou výlukou je také majetek nabytý jedním z manželů za majetek náležející do jeho výlučného vlastnictví. Pokud tedy manžel prodá nemovitost, kterou vlastnil před svatbou, a za získané peníze koupí jinou nemovitost, i ta zůstává v jeho výlučném vlastnictví. Tento princip transformace majetku zajišťuje kontinuitu výlučného vlastnictví.

Do společného jmění manželů nespadají ani práva, která jsou svojí povahou osobní. Může se jednat například o právo na výživné, právo na invalidní důchod nebo právo na bolestné. Tato práva jsou natolik spjata s osobou oprávněného manžela, že je nelze zahrnout do společného jmění.

V neposlední řadě je třeba zmínit, že ze společného jmění jsou vyloučeny také dluhy, které se týkají majetku náležejícího výhradně jednomu z manželů, a to v rozsahu, který přesahuje zisk z tohoto majetku. Pokud tedy například jeden z manželů má hypotéku na dům, který vlastnil před svatbou, tento dluh nespadá do společného jmění manželů.

Správa společného jmění

Společné jmění manželů představuje specifický majetkový režim, který vzniká uzavřením manželství. Správa společného jmění zahrnuje běžné i mimořádné záležitosti týkající se společného majetku. V rámci běžných záležitostí může každý z manželů jednat samostatně, přičemž jeho právní jednání zavazuje a opravňuje oba manžele společně a nerozdílně. Je důležité si uvědomit, že při správě společného jmění jsou si oba manželé rovni a měli by jednat ve vzájemné shodě.

Charakteristika SJM	Před svatbou	Po svatbě
Vlastnictví majetku	Individuální	Společné
Nabývání majetku	Samostatně	Do společného jmění
Odpovědnost za závazky	Individuální	Společná
Správa majetku	Samostatná	Vzájemná dohoda
Právní ochrana	Občanský zákoník	Občanský zákoník + SJM

V případě významných rozhodnutí týkajících se společného jmění, jako je například prodej nemovitosti nebo investice většího rozsahu, je nutný souhlas obou manželů. Pokud jeden z manželů odmítá dát souhlas bez vážného důvodu a v rozporu se zájmy manželů, rodiny nebo rodinné domácnosti, může druhý manžel navrhnout, aby souhlas partnera nahradil soud. Toto ustanovení chrání před případným zneužíváním práva jedním z manželů a zajišťuje spravedlivé nakládání se společným majetkem.

Manželé mohou správu společného jmění upravit odchylně od zákonné úpravy, a to buď předmanželskou smlouvou, nebo smlouvou uzavřenou během manželství. Tato dohoda může stanovit, který z manželů bude spravovat společné jmění nebo jeho součást a jakým způsobem. Modifikace správy společného jmění může být praktická zejména v případech, kdy jeden z manželů podniká nebo má specifické zkušenosti s určitým typem majetku.

Při správě společného jmění musí manželé dbát na to, aby nedocházelo k nadměrnému riziku nebo nehospodárnému nakládání s majetkem. Každý z manželů má právo být informován o stavu společného jmění, včetně příjmů, dluhů a způsobu hospodaření. Tato transparentnost je klíčová pro udržení důvěry mezi manželi a předcházení případným sporům.

V praxi je důležité, aby manželé při správě společného jmění komunikovali a koordinovali své kroky. Měli by si stanovit jasná pravidla pro běžné výdaje a konzultovat významější finanční rozhodnutí. Správa společného jmění zahrnuje také odpovědnost za dluhy, které do společného jmění spadají. Manželé odpovídají za tyto dluhy společně a nerozdílně, což znamená, že věřitel může požadovat plnění po kterémkoli z nich.

V případě, že jeden z manželů při správě společného jmění jedná bez souhlasu druhého manžela v záležitosti, která vyžaduje společné rozhodnutí, může se druhý manžel dovolat neplatnosti takového jednání. Toto právo je třeba uplatnit bez zbytečného odkladu, nejpozději však do jednoho roku od okamžiku, kdy se o právním jednání dozvěděl. Tímto způsobem zákon chrání zájmy obou manželů a zajišťuje, že významná rozhodnutí týkající se společného jmění jsou činěna po vzájemné dohodě.

Možnosti úpravy rozsahu SJM

Manželé mají několik možností, jak upravit rozsah společného jmění manželů (SJM). Základním předpokladem pro jakoukoliv modifikaci SJM je vzájemná dohoda obou manželů. Tato dohoda musí mít formu veřejné listiny, tedy notářského zápisu, aby byla platná a účinná. Manželé mohou změnit zákonný režim SJM na režim smluvený nebo režim oddělených jmění.

V případě smluveného režimu se manželé mohou dohodnout na zúžení nebo rozšíření rozsahu společného jmění. Při zúžení SJM si manželé určí, které součásti majetku nebo dluhů nebudou součástí společného jmění. Tyto vyčleněné položky pak spadají do výlučného vlastnictví jednoho z manželů. Často se takto postupuje například u podnikatelského majetku, kdy jeden z manželů chce ochránit společné jmění před případnými podnikatelskými riziky.

Rozšíření SJM naopak znamená, že do společného jmění budou zahrnuty i věci, které by podle zákona byly ve výlučném vlastnictví jednoho z manželů. Může se jednat například o majetek nabytý před uzavřením manželství nebo o dědictví či dar, které by jinak náležely pouze jednomu z manželů.

Režim oddělených jmění představuje nejradikálnější úpravu, kdy každý z manželů nabývá majetek výlučně do svého vlastnictví. V tomto případě manželé hospodaří zcela samostatně a nezávisle na sobě. Tento režim však neznamená, že by se manželé nemohli podílet na společných výdajích domácnosti, k čemuž jsou ostatně ze zákona povinni.

Důležitým aspektem modifikace SJM je její účinnost vůči třetím osobám. Aby byla změna rozsahu SJM účinná vůči třetím osobám, musí být zapsána do veřejného seznamu, konkrétně do Seznamu listin o manželském majetkovém režimu vedeného Notářskou komorou České republiky. Bez tohoto zápisu se třetí osoby nemusí o modifikaci SJM dozvědět a mohou jednat v dobré víře podle zákonného režimu.

Manželé mohou také uzavřít předmanželskou smlouvu, kterou upraví budoucí majetkové vztahy ještě před vznikem manželství. Tato smlouva nabývá účinnosti okamžikem uzavření manželství. Je to praktické řešení zejména pro páry, které vstupují do manželství s významným majetkem nebo závazky.

Při úpravě rozsahu SJM je nutné respektovat určitá zákonná omezení. Smlouva o manželském majetkovém režimu nesmí svými důsledky vyloučit schopnost manžela zabezpečit rodinu a nesmí se svým obsahem nebo účelem dotknout práv třetí osoby, ledaže by se smlouvou souhlasila. Nelze se také vzdát práv k výživnému nebo práv na bydlení, která mohou v budoucnu vzniknout.

Společné jmění manželů není jen o penězích a majetku, ale o vzájemné důvěře, respektu a společném budování života

Adéla Procházková

Zánik SJM při rozvodu manželství

Společné jmění manželů zaniká v okamžiku právní moci rozsudku o rozvodu manželství. Po zániku společného jmění manželů musí dojít k jeho vypořádání, což představuje komplexní proces rozdělení majetku a závazků mezi bývalé manžele. Vypořádání může proběhnout třemi základními způsoby - dohodou manželů, soudním rozhodnutím nebo na základě zákonné domněnky.

Nejjednodušší a nejrychlejší variantou je uzavření dohody o vypořádání SJM mezi manželi. Tato dohoda musí mít písemnou formu a podpisy musí být úředně ověřeny. V dohodě si manželé mohou majetek a závazky rozdělit zcela podle svých představ, musí však respektovat práva třetích osob, zejména věřitelů. Manželé se mohou dohodnout i před rozvodem manželství s tím, že účinky dohody nastanou až po právní moci rozsudku o rozvodu.

Pokud se manželé nedokáží dohodnout, může kterýkoliv z nich podat návrh na vypořádání SJM k soudu. Návrh musí být podán do tří let od zániku SJM, jinak nastupuje zákonná domněnka vypořádání. Soudní řízení o vypořádání bývá často zdlouhavé a nákladné. Soud při rozhodování přihlíží zejména k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu a jak se zasloužil o nabytí a udržení společného jmění. Významnou roli hraje také péče o děti a obstarávání společné domácnosti.

V případě, že nedojde k dohodě ani k podání návrhu na vypořádání SJM k soudu do tří let od zániku manželství, nastupuje zákonná domněnka vypořádání. To znamená, že movité věci se stávají vlastnictvím toho z manželů, který je pro potřebu svou, své rodiny nebo rodinné domácnosti výlučně jako vlastník užívá. Ostatní movité a nemovité věci se stávají podílovým spoluvlastnictvím obou bývalých manželů s rovnými podíly. Stejný režim platí i pro ostatní majetková práva, pohledávky a závazky.

Při vypořádání SJM je třeba pamatovat také na společné dluhy manželů. Za závazky vzniklé za trvání manželství odpovídají oba manželé společně a nerozdílně, a to i po rozvodu, dokud nedojde k vypořádání. V rámci vypořádání by mělo být jasně stanoveno, který z manželů bude který dluh hradit. Vůči věřitelům však odpovědnost obou manželů trvá nadále, dokud není dluh uhrazen.

Specifickou situací je existence hypotéky nebo jiného úvěru zajištěného nemovitostí ve společném jmění. V takovém případě je vhodné při vypořádání SJM myslet na refinancování úvěru tak, aby závazek přešel pouze na toho z manželů, kterému připadne nemovitost. To však vyžaduje souhlas banky a splnění jejích podmínek pro poskytnutí nového úvěru.

Vypořádání společného jmění manželů

Vypořádání společného jmění manželů představuje závěrečnou fázi existence majetkového společenství mezi manželi. K tomuto kroku dochází po zániku společného jmění manželů, který může nastat několika způsoby - rozvodem manželství, smrtí jednoho z manželů, prohlášením konkurzu na majetek jednoho z manželů nebo rozhodnutím soudu. Při vypořádání SJM se mezi manžele rozděluje veškerý majetek, který do společného jmění náležel v době jeho zániku.

Základním principem vypořádání je, že podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné. Manželé se mohou na vypořádání dohodnout, přičemž dohoda musí mít písemnou formu. V případě, že k dohodě nedojde, rozhodne o vypořádání na návrh některého z manželů soud. Při vypořádání se přihlíží zejména k potřebám nezletilých dětí, k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, a k tomu, jak se zasloužil o nabytí a udržení společného jmění.

V rámci vypořádání se zohledňují také investice ze společného majetku do výlučného majetku manželů a naopak. Důležitým aspektem je také vypořádání společných dluhů, které tvoří pasivní součást SJM. Manželé odpovídají za splnění společných dluhů společně a nerozdílně, a to i po rozvodu manželství, dokud nedojde k vypořádání.

Zákon stanoví také domněnku vypořádání pro případ, že do tří let od zániku společného jmění nedojde k jeho vypořádání dohodou nebo není podán návrh na vypořádání rozhodnutím soudu. V takovém případě platí, že hmotné movité věci jsou ve vlastnictví toho z manželů, který je pro potřebu svou, své rodiny a domácnosti výlučně jako vlastník užívá. O ostatních hmotných movitých věcech a nemovitých věcech platí, že jsou v podílovém spoluvlastnictví a že podíly obou spoluvlastníků jsou stejné.

Při soudním vypořádání SJM soud vychází ze stavu, kdy společné jmění zaniklo. Soud však přihlíží k případným investicím ze společného do výlučného majetku manželů i k případným závazkům manželů. Významnou roli hraje také péče o děti a domácnost, která je považována za stejně hodnotný přínos jako získávání majetku. Soud také zohledňuje, zda některý z manželů nevynakládal společné prostředky nebo nenakládal se společným majetkem v rozporu se zájmy rodiny.

V praxi je často komplikované určit přesnou hodnotu jednotlivých součástí společného jmění, zejména pokud od zániku SJM do jeho vypořádání uplynula delší doba. Pro ocenění majetku je rozhodující doba zániku společného jmění, nicméně přihlíží se i k investicím a zhodnocení majetku v mezidobí. Při vypořádání je také třeba vzít v úvahu případné vypořádání mezi manželi a třetími osobami, například při společném podnikání nebo při existenci společných dluhů.

Dluhy a závazky v SJM

V rámci společného jmění manželů vznikají nejen společná aktiva, ale také společné dluhy a závazky. Ty představují významnou součást majetkového společenství manželů a je důležité jim věnovat náležitou pozornost. Do společného jmění manželů spadají veškeré dluhy, které vznikly za trvání manželství, s výjimkou těch, které se týkají majetku náležejícího výhradně jednomu z manželů, a to v rozsahu přesahujícím zisk z tohoto majetku.

Zásadní je skutečnost, že za splnění dluhů vzniklých za trvání manželství odpovídají manželé společně a nerozdílně. To znamená, že věřitel může požadovat splnění celého dluhu po kterémkoliv z manželů. Tato odpovědnost se vztahuje jak na dluhy převzaté společně oběma manžely, tak i na závazky vzniklé jednáním pouze jednoho z nich. Typickým příkladem jsou hypoteční úvěry, spotřebitelské půjčky nebo běžné nákupy na splátky.

Existují však situace, kdy dluh vzniklý za trvání manželství do společného jmění nespadá. Jde například o případy, kdy jeden z manželů převzal dluh bez souhlasu druhého manžela, a nešlo přitom o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny. Za běžné potřeby rodiny se považují zejména výdaje na bydlení, stravu, ošacení, vzdělání dětí či zdravotní péči. Pokud tedy například manžel bez vědomí manželky uzavře půjčku na nákup drahého sportovního vybavení, nemusí takový dluh do společného jmění manželů spadat.

Významnou roli hraje také možnost modifikace rozsahu společného jmění manželů prostřednictvím předmanželské smlouvy nebo smlouvy uzavřené během manželství. Manželé si mohou smluvně upravit, které dluhy budou součástí SJM a které nikoliv. Taková dohoda však nesmí narušovat práva třetích osob, zejména věřitelů. Věřitelé jsou chráněni ustanovením, podle kterého se manžel nemůže dovolávat smluv modifikujících SJM vůči pohledávce věřitele vzniklé před uzavřením takové smlouvy.

V případě zániku společného jmění manželů, například rozvodem, se provádí vypořádání společných dluhů. Každý z manželů může požadovat, aby mu bylo uhrazeno, co ze svého vynaložil na společný dluh. Zároveň má každý z manželů právo požadovat, aby druhý manžel přispěl na úhradu společného dluhu v rozsahu odpovídajícím jeho podílu. Standardně se při vypořádání SJM uplatňuje princip rovnosti podílů obou manželů, pokud není dohodnuto nebo soudem stanoveno jinak.

Je třeba mít na paměti, že odpovědnost za společné dluhy trvá i po rozvodu manželství, dokud nedojde k jejich vypořádání. Proto je důležité při rozvodu manželství věnovat náležitou pozornost nejen rozdělení společného majetku, ale také spravedlivému a jasnému vypořádání společných dluhů a závazků.

Ochrana třetích osob při SJM

Právní úprava společného jmění manželů (SJM) musí brát v úvahu nejen zájmy manželů samotných, ale také poskytovat dostatečnou ochranu třetím osobám, které s manžely vstupují do právních vztahů. Ochrana třetích osob je klíčovým aspektem právní úpravy SJM, zejména v situacích, kdy jeden z manželů jedná samostatně ve věcech týkajících se společného majetku.

V běžných záležitostech může každý z manželů jednat samostatně, přičemž z takového jednání jsou zavázáni a oprávněni oba manželé společně a nerozdílně. To znamená, že věřitel může požadovat splnění dluhu po kterémkoliv z manželů, případně po obou současně. Tato solidární odpovědnost manželů poskytuje věřitelům významnou právní jistotu, že jejich pohledávka bude uspokojena.

V případě podnikání jednoho z manželů je ochrana třetích osob řešena specificky. K použití majetku ve společném jmění manželů k podnikání je sice potřeba souhlas druhého manžela, ale pokud byl souhlas jednou udělen, není již nutné jej vyžadovat při dalších právních jednáních souvisejících s podnikáním. Tento princip významně usnadňuje podnikatelskou činnost a chrání obchodní partnery podnikajícího manžela.

Modifikace SJM dohodou manželů nebo rozhodnutím soudu jsou vůči třetím osobám účinné, pouze pokud jim byl obsah takové modifikace znám. To znamená, že pokud se manželé dohodnou například na zúžení SJM, ale jejich věřitel o tom nebyl informován, nemůže se tato dohoda dotknout práv věřitele vzniklých před uzavřením dohody. Toto pravidlo představuje významnou pojistku pro věřitele a zajišťuje stabilitu právních vztahů.

Zvláštní ochrana je poskytována také v případě vypořádání SJM. Vypořádání společného jmění manželů nesmí být na újmu práv třetí osoby. Pokud je právo třetí osoby vypořádáním dotčeno, může se domáhat, aby soud určil, že vypořádání je vůči ní neúčinné. Věřitelé tak mají možnost bránit se případným účelovým převodům majetku mezi manžely, které by mohly ohrozit uspokojení jejich pohledávek.

Významným prvkem ochrany třetích osob je také povinnost manželů informovat své věřitele o zamýšlených změnách v rozsahu SJM. Pokud by změnou mohla být dotčena práva věřitelů, mají tito možnost včas reagovat a případně se domáhat ochrany svých práv soudní cestou. Transparentnost a informační povinnost jsou tak základními pilíři ochrany třetích osob v kontextu SJM.

V praxi se často setkáváme s případy, kdy se manželé snaží účelovými změnami SJM vyhnout plnění závazků vůči věřitelům. Právní úprava proto obsahuje řadu mechanismů, které takovému jednání brání a zajišťují, že legitimní práva třetích osob zůstanou zachována i přes případné změny v majetkových poměrech manželů.